Říčanská Iron Devítka 2025

Ondřej Staněk se na Říčanské Devítce vrací na trůn

 Ve čtvrtek 5. června se odehrál na herně Mukařovského Bowlingu Vojkov letošní již šestý turnaj zdejší tradiční nedohazované Říčanské Iron Devítky, čímž se turnajová série přehoupla do své druhé poloviny sezóny. Ačkoli souhrn několika faktorů i Seniorských mistrovství způsobilo další pokles návštěvnosti, účast 20 nejvěrnějších hráček a hráčů je přeci jen číslem alarmujícím.

 Věřme, že turnaj příští již bude účastí alespoň standartní a taktéž se povede k úspěchu dotáhnout přislíbené řešení organizace schopnosti zdejších turnajů vůbec s provozovatelem a přeci jen vyjednání lepších podmínek, aby mohly nadále probíhat všechny série a alespoň nekončit v číslech záporných a rovněž ku spokojenosti hráčů pro dodržení určitého standartu, ať už finančního či sportovního.

 Díky zmiňované účasti došlo k podstatné úpravě formátu turnaje, jako obvykle si sice každý v kvalifikaci na při prezentaci vybrané dráze odehrál své tři hry, během niž včetně hodů tréninkových platil tradiční "devítkový" bonus jako na všech stejně koncipovaných turnajích devítkového odlehčeného bowlení, hraných pod hlavičkou "Iron" a sice sušenka za pět jakýchkoli čistých či devítkových striků v řadě či nealko nápoj za každý dohozený split či za strike čistý s vloženou červenou kuželku, postaví-li se na pozici té první.

 Po úvodních třech hrách měla mít nejvýše umístěná pětice obvyklé právo přímého postupu rovnou do finále, avšak pro tentokráte postupoval pouze kvartet nejlepších a zbývající šestnáctka si odehrála semifinále. To oproti zaběhlým zvyklostem proběhlo ne ve dvou vyřazovacích vlnách, ale pouze jediné, kde všichni sestupně byli na dráhy nasazeni a odehráli si dvě hry od nuly na součet, aby pak dvanáctka nejúspěšnějších postoupila přímo do finále. Naopak pro kvartet úspěšných nejméně pouť červnovým turnajem skončila.

 V kvalifikaci nejlépe zahrál Petr Pekár se součtem 756 bodů astal se tak oceněným vítězem kvalifikace. Dalšími třemi semifinále nehrající byli vyjma Ondřeje Staňka dvě jména ne tak obvyklá, když výborně zahráli brzy budoucí tatínek Erik Koritko i Lenka Blažková, což alespoň okysličilo stojaté vody zaběhlých zvyklostí a využili toho, že absentovalo mnoho obvyklých tváří z důvodů zdravotních, pracovních, reprezentačních i ješitnostních. Jediný Ondřej Staněk svého práva přímé finálové účasti zřekl a jak už jsme zavedli novinkově na turnaji předchozím, pro semifinále si mohl prémiově dráhu vybrat, oproti ostatním, kteří dle pořadí jako obvykle nasazeni sestupně byli.

 Semifinále se zde hraje na dvě hry od nuly na součet a tím dvanáctým v pořadí, tedy posledním postupujícím byl s 389 body Zdeněk Hrobský, naopak vůbec se svým umístěním nemohl být spokojený Radek Rozporka, jenž se navzdory konečnému součtu rovného 1000 bodů, a tedy na vlas přesným průměrem 200, 00 bodů i tak stal alespoň obvyklou cenou útěchy oceněným prvním do finále nepostupujícím.

 Ve finále, kde si hráči dle pořadí semifinále své oblíbené dráhy již opět volí všichni, se hrají závěrečné dvě hry od nuly na součet, ovšem s hrou třetí průměrovou ze všech ten den odehraných her a ty rozhodnou o celkovém vítězi. Tím se po dvoutýdenní pauze stal opět Ondřej Staněk, který hned svou úvodní hrou nenechal nikoho na pochybách, pro co si přijel. Zahrál sice po hříchu jedinou, ale hru maximální hodnoty devítkových 300 bodů, za což jej pochopitelně neminula ani cena autora Nejvyššího výkonu dne. A ač hra druhá byla parametrů nižších, v součtu s hrou průměrovou své odvahy dobrovolné účasti v semifinále nakonec nelitoval a se součtem 759 bodů vítězí.

 Stříbrný se 711 body se umístil Josef Colon a i hráč bronzový překonal sedmi set bodovou hranici, byť o pouhé tři kuželky a nebyl jím nikdo jiný nežli kvalifikační premiant Petr Pekár. Do tentokráte díky nízké účasti hodnocené finálové pouze šestice nejlepších patřili sestupně ještě David Dvořáček, Erik Koritko asoučasně oceněná Nejlepší žena turnaje Miloslava Suchánková.

 Průběžné celoroční pořadí žebříčku přineseme dodatečně pokud možno co nejdříve, neboť pořadatel dočasně přišel o funkční počítač, a tudíž veškerou turnajovou historii a doposud se nepovedlo k datům se úspěšně dostati. Tímto se statistik sledujícím omlouváme a děkujeme za pochopení.

 Další, v pořadíjiž sedmý letošní turnaj, se uskuteční netradičně ve středu a to 16. července, a to zejména díky prázdninovému uzavření zdejší herny v první polovině měsíce července a později nabytému programu s ohledem na jiné turnajové série i heren či pořadatelů jiných. Obsazovačka tam je již otevřena i aktualizována, věřme, že přes období již letně prázdninové, a tedy s tím spojené dovolenkové se i tak alespoň s drtivou většinou i případnými dalšími hráčkami a hráči se znovu potkáme.

Ondřej Staněk vyfoukl vítězství Janu Štulcovi

 Ve čtvrtek 22. května se odehrál na herně Mukařovského Bowlingu Vojkov letošní v pořadí pátý turnaj již tradiční nedohazované Říčanské Iron Devítky za účasti přes očekávání i přeplněnou obsazovačku nakonec 28 nejvěrnějších hráček a hráčů, za což všem dorazivším děkujeme.

 Jako obvykle si každý v kvalifikaci na při prezentaci vybrané dráze odehrál své tři hry, během niž včetně hodů tréninkových platil tradiční "devítkový" bonus jako na všech stejně koncipovaných turnajích devítkového odlehčeného bowlení, hraných pod hlavičkou "Iron" a sice sušenka za pět jakýchkoli čistých či devítkových striků v řadě či nealko nápoj zakaždý dohozený split či za strike čistý s vloženou červenou kuželku, postaví-li se na pozici té první.

 Díky počtu příchozích si každý odehrál nejen kvalifikační část turnaje, ale do semifinále postoupili rovněž všichni. Po úvodních třech hrách měla nevýše umístěná pětice nadto obvyklé právo býti přímo postupujícími rovnou do finále, svého práva se však zřekli Albert Jarovský i Ondřej Troják, a tak si na závěrečné rozuzlení turnaje místo nich počkali Josef Colon a Ivan Kober.

 V kvalifikaci nejlépe zahrál fenomén poslední doby Jan Štulc a to neskutečným součtem 893 bodů, když bohužel pro něj marně atakoval, byť jen jednu hru maximální hodnoty devítkových 300 bodů, ovšem i náhozy 298, 298 a 297 bodů jsou úctyhodné. Po zásluze se stal oceněným vítězem kavlifiakce a jak se později ukázalo, i autorem Nejvyššího výkonu dne, neboť stejně dopadli při snaze o dokonalou hru všichni jeho protihráči.

 Semifinále se zde hraje ve dvou vyřazovacích vlnách, a to vždy na dvě hry od nuly na součet, hraje se v šestnácti hráčích a postupující jsou na dráhy nasazeni v úvodní vlně od nejníže umístěného vzestupně a ve vlně druhé naopak sestupně od místa šestého po kvalifikaci. Díky účasti tentokráte z první vlny do druhé oproti šesti nejlepším postupovala devítka nejvýše umístěných. Tím desátým v pořadí byl i tak ze zdravotních důvodů o dalším neúčinkování uvažující Jiří Mareš a byl tak obdarován alespoň obvyklou cenou útěchy coby první nepostupující.

 Z vlny druhé, jíž se účastní rovněž šestnáctičlenné startovní pole a se postoupivší devítka z první semifinálové vlny přidala k sedmičce po kvalifikaci výše umístěných a hrály se opět dvě hry od nuly, kde si pak jedenáctka s nejvyšším součtem podle pořadí sestupně nasazena na dráhy zajistila finálovou účast.

 Šanci ostatním nepatrně zvýšil Abert Jarovský, který se zřekl přímé finálové účasti a mínil odehrát druhou semifinálovou vlnu, před ní však zcela nečekaně z osobních důvodů své účinkováni v turnaji ukončil. Přišel tak o novinku všech turnajů, kde vítězi kvalifikace či ti přímého postupu se zřeknuvší si jako odměnu za umístění jako jediní pro semifinálové fáze dráhu vybrat mohou. Ostatní jsou vždy nasazeni podle předem daného postupového klíče a propozic jednotlivých turnajů. Díky tomu si ještě i druhou vlnu mohl zahrát Jaroslav Běhal, jinak umístěný až za Jiřím Marešem ve vlně úvodní a nečekanou šanci chytil za pačesy, když se do finále kvalifikovat dokázal i on. Prvnímu, komu stejný osud přán nebyl, byl s 357 body Jiří Kotjužanský a tak i jeho neminula alespoň cena útěchy.

 Ve finále, kde si hráči dle pořadí semifinále své oblíbené dráhy již opět volí všichni, se hrají závěrečné dvě hry od nuly na součet, ovšem s hrou třetí průměrovou ze všech ten den odehraných her a ty rozhodnou o celkovém vítězi. Od hodů prvních se do pozice favorita na vítězství ve velmi vyrovnaném pořadípasovalo vícero finalistů, Jan Štulc cílil jako na předešlých turnajích po vítězství v kvalifikaci i na to celkové a nebýt toho, že mu ne úplně vyšla závěrečná hra, zřejmě by se mu cíl splnil. Do slova a do písmene toho využil Ondřej Staněk, který se naopak závěrečnou hrou výrazně zlepšil, a právě on se stává nakonec díky součtu 791 bodů květnovým vítězem. Jan Štulc končí stříbrný se 721 body a pro bronzové pódiové umístění si tentokráte přijel Josef Colon.

 Do hodnocené finálové osmičky nejlepších patřili sestupně ještě Ivan Kober,současně oceněná Nejlepší žena turnaje Jana Marešová, nejlepší z po dlouhé době kompletního účastnivšího se kvarteta Zelené síly Radek Rozporka, druhý do party Martin Hypius a Jan Fleischmann st..

 Průběžné celoroční pořadí žebříčku přineseme dodatečně pokud možno co nejdříve, neboť pořadatel dočasně přišel o funkční počítač, a tudíž veškerou turnajovou historii a doposud se nepovedlo k datům se úspěšně dostati. Tímto se statistik sledujícím omlouváme a děkujeme za pochopení.

 Další, v pořadíjiž šestý letošní turnaj, uzavírající první polovinu soutěžního turnajového ročníku a pokračování celoroční série je v plánu tradičně ve čtvrtek a to již 5. června. Obsazovačka tam je již otevřena i aktualizována, věřme, že alespoň s drtivou většinou i případnými dalšími hráčkami a hráči se znovu potkáme.

Jan Štulc obhájil primát na Říčanské Iron Devítce

 Tradičně ve čtvrtek a sice 3. dubna se odehrál letošní v pořadí již čtvrtý turnaj celoroční série nedohazované Říčanské Iron Devítky na herně Bowlingu Vojkov. Přes od března na nějaký čas opět kostrbatější dopravní dostupnost si cestu našla rovná třicítka hráček a hráčů, kteří si tak v kvalifikaci odehráli tři hry na předem zvolené dráze a již během nich, jakož po celou dobu turnaje, si mohli odnést něčeho z obvyklých bonusů a sice za pět jakýchkoli striků v řadě sušenku či nápoj za strike s vloženou kuželkou červené barvy, postavivší se na pozici kuželky první či za dohozený jakýkoli splite.

 Hrálo se na pro tyto oddechovější turnaje běžném místním mazacím house modelu, a to tentokráte A22 HOUSE 1, který díky opět perfektně připraveným drahám i plně funkční sankční mazačce Authority A22 opět přispěl k výborným výkonům a obvyklé příjemné až rodinné atmosféře v průběhu celého hracího dne, za což herně i obsluze patří velké poděkování.

 Po odehrané kvalifikaci si obvyklá pětice nejlepších hráčů celkového pořadí zajistilo přímý postup do finále a jejím oceněným vítězem se stal se součtem 736 bodů Tomáš Brich, který o pouhé dvě kuželky předčil poslední dobou rovněž hodně se zlepšujícího Štěpána Blašku. Jediným, kdo si semifinále neodpustil a hrál tak v jeho druhé fázi, byl Jan Štulc, který tak své místo pro finále přenechal dalšímu v pořadí, jímž byl Pavel Lukeš. Dalšími pak byli ještě Josef Colon a zde poprvé se účastivší se Liberečanska Ilona Vítková, která, jak se posléze ukázalo, při svém premiérovém startu získala i své první ocenění coby Nejlepší žena turnaje.

 Díky fajn i když přeci jen nižší účasti, nežli bývalo zvykem, tak opět minimálně do první ze dvou vln semifinálových postupovali všichni startující a po dvou odehraných hrách od nuly na součet z prvního semifinále do druhého postupovala místo obvyklých pěti nejlepších protentokráte sedmička nejúspěšnějších. Posledním postupujícím byl s 371 bodem Petr Weiss, oproti 360 bodů Davida Dvořáčka ani 361 bod jak Pavla Javůrka, tak zejména Jiřího Kotjužanského, který byl díky vyššímu náhozu výše postaveným, nestačilo, a tak nejméně smutným mohl vyjma neúčasti ve druhé semifinálové vlně, být právě Jirka, který za první nepostupové místo k domovu aspoň s cenou útěchy upaloval.

 Do druhé vlny semifinále se postoupivší sedmička úspěšnějších přidala k hráčům, co byli v kvalifikaci umístěni na místě šestém až třináctém a nasazeni na dráhy byli pro změnu od semifinále prvního, kde jsou nasazeni vzestupně, naopak sestupně a odehráli další dvě hry od nuly na součet. Jedenáctka nejlepších si pak zajistila cestu jako obvykle již do následného finále. Zde si postupující dráhy podle předchozího umístění volí a hrají znovu dvě hry na součet, ovšem ještě s hrou třetí, což jest celodenní průměr her odehraných. I zde byla udělena cena prvnímu nepostupujícímu a tím byl se součtem 372 bodů Jan Paroubek, když naopak výkon vyšší čtyřech kuželek ještě do finále katapultoval Petra Vrbu.

 Ve finále v duchu kvalifikačním opět výsledkově zlobil Štěpán Blaška, ale ač se snažil, co mu síly i um stačily, podruhé během turnaje se stal korunním princem, když jeho konečný součet činil 756 bodů a znamenalo to jediné – zase druhý, v kvalifikaci i celkově. Nestačil a opět jen velmi těsně, pouze na pozdějšího vítěze Jana Štulce, jehož finálový účet činil 764 bodů, čímž obhájil své turnajové vítězství z měsíce předešlého. Bronzový stupínek pak patřil kvalifikačnímu premiantu Tomáši Brichovi se součtem 727 bodů.

 Do hodnocené osmičky nejlepších patřili dále ještě a se součtem vyšším 700 bodů čtvrtý Josef Colon, pátý Ondřej Staněk, šestý Petr Vrba a o místě sedmém, respektive osmém musel pro Jana Fleischmanna st. na úkor Jaroslava Maňáska při shodných 677 bodech promluvit pouze vyšší nához jako druhý ukazatel.I zde si odnesl cenu za autorství Nejvyššího výkonu hracího dne, jako na několika jiných turnajích poslední doby Ondřej Staněk, avšak dnes po hříchu nebyla zahrána žádná maximální devítková hra hodnoty 300 bodů, k vítězství v této kategorii Ondřeji stačilo i 290 bodů.

 Po třetině roku se na čelo průběžného celoročního pořadí série vrátil díky druhému vítězství v řadě Jan Štulc a vede s prozatímními 196 body před Josefem Colonem s body 190. Na třetí stupínek před Janu Marešovou s body 165 o pouhé tři poskočil Ondřej Staněk, a ještě vyrovnanější pořadí je opačným směrem žebříčku, kde většinu hráčů z celkově již 46 alespoň jedenkráte startujících je v rozmezí pouhého jednoho až dvou bodů v pořadí. Jako na všech turnajích, hraných pod hlavičkou "Iron" se i zde počítá sedm nejlepších startů, takže je ještě spousta možností si své pořadí vylepšit a v žebříčku posunout klidně i na jeho čelo v podstatě pro všechny.

 Tou možností nejbližší je účast na pátém májovém pokračování série, jenž se uskuteční netradičně oproti zvyklostem až ve druhé polovině měsíce a sice naopak tradičněve čtvrtek a to 22. května, kamje již obsazovačka v obvyklých časech otevřena i aktualizována a všichni srdečně zváni.

Březnový turnaj Říčanské Iron Devítky nejvíc lahodil Janu Štulcovi

 Ve čtvrtek 6. března se odehrál letošní třetí turnaj celoroční série nedohazované Říčanské Iron Devítky na herně Bowlingu Vojkov. Přes od března na nějaký čas opět kostrbatější dopravní dostupnost si cestu našla devětadvacítka hráček a hráčů, kteří si v kvalifikaci odehráli tradiční tři hry na předem zvolené dráze a již během nich, jakož po celou dobu turnaje, si mohli odnést něčeho z obvyklých bonusů a sice za pět jakýchkoli striků v řadě sušenku či nápoj za strike s vloženou kuželkou červené barvy, postavivší se na pozici kuželky první či za dohozený jakýkoli splite.

 Hrálo se zpátky na pro tyto oddechovější turnaje běžném místním mazacím house modelu, a to tentokráte A22 HOUSE 2, který díky opět perfektně připraveným drahám i plně funkční sankční mazačce Authority A22 opět přispěl k výborným výkonům a obvyklé příjemné atmosféře v průběhu celého hracího dne.

 Díky účasti tentokráte alespoň do první ze dvou vln semifinálových postupovali všichni startující a po dvou odehraných hrách od nuly na součet z prvního semifinále do druhého postupovala místo obvyklých pěti nejlepších tentokráte osmička,tedy rovnou polovina nejúspěšnějších. Posledním postupujícím byl s 374 body Jiří Mareš, oproti tomu prvním, komu se to bohužel již nepovedlo, byla alespoň s cenou útěchy za nepostupové místo se s turnajem rozloučil Tomáš Zelenka.

 Po odehrané kvalifikaci si obvyklá pětice nejlepších hráčů celkového pořadí zajistilo přímý postup do finále a ani dnes se svého práva nikdo nezřekl, a tak kromě oceněného kvalifikačního vítěze Jana Štulce, který se vsoučtu o 23 kuželek jako jediný dostal přes hranici 800 bodů, si účast v obou vyřazovacích semifinálových vlnách odpustili ještě Ondřej Staněk, Josef Colon, Radek Rozporka i Jana Marešová.

 Do druhé vlny semifinále se postoupivší osmička úspěšnějších přidala k hráčům, co byli v kvalifikaci umístěni na místě šestém až třináctém a nasazeni na dráhy byli pro změnu od semifinále prvního, kde jsou nasazeni vzestupně, naopak sestupně a odehráli další dvě hry od nuly na součet. Jedenáctka nejlepších si pak zajistila cestu jako obvykle již do následného finále. Zde si postupující dráhy podle předchozího umístění volí a hrají znovu dvě hry na součet, ovšem ještě s hrou třetí, což jest celodenní průměr her odehraných. I zde byla udělena cena prvnímu nepostupujícímu a tím byl se součtem 390 bodů Jiří Mareš. Svého vybojovaného postupu se nadto vzdal ze zdravotních důvodů ještě i Tomáš Rathouský, takže finále si zahrál i jinak vypadnuvší Zdeněk Kučera.

 Ve finále jsme opět viděli plejádu vyrovnaných a výborných výkonů, avšak nad všechny přeci jen vyčníval a exceloval v duchu kvalifikačním pozdější vítěz Jan Štulc, jehož finálový účet činil 779 bodů a celkový celodenní průměr završil na skvělých rovných 267 bodem. I to dokazuje, že triumf skončil skutečně ve správných rukou. Stříbrný naopak lehce překvapivě, o to s větším nadšením končí Erik Koritko se součtem 710 bodů a na bronzový stupínek vystoupal díky závěrečným 694 bodům David Dvořáček.

 Do hodnocené osmičky nejlepších patřili dále Josef Colon, současně oceněná Nejlepší žena turnaje Jana Marešová, Petr Vrba, Jan Fleischmann st. a Ondřej Staněk. Ten si rovněž odnesl cenu i za autorství Nejvyššího výkonu hracího dne, když jako jediný již v kvalifikaci zahrál maximální devítkovou hru hodnoty 300 bodů, ovšem nebyl dalek od hry čisté, když pouze jediný strike v devátém framu do svého zápisu oproti ostatním čistým zapsal devítkový.

 Po třech odehraných letošních turnajích se na čele průběžného celoročního pořadí série osamostatnil Josef Colon díky 145 bodům, těsně druhý je se 141 bodem březnový premiant Jan Štulc a třetí zůstává Jana Marešová s body 134.

 V pauze před semifinálovými hrami proběhlo konečně vyhlášení a ocenění nejlepších TOP 10 hráčů loňského věrnostního pořadí Vojkovského Čtvrťáku 2024 (jež v letošní sezóně pokračuje dále, ale již pod názvem Vojkovský Trojník 2025), čítajícího v prvé řadě počet účastí na všech turnajích konaných během roku pouze a jen na herně Bowlingu Vojkov a zde vítězí s rovnými 30 starty Tomáš Brich před Josefem Colonem s 26 starty a Janem Štulcem, majíc na bronzovém stupínku účastí 25. Dále ještě oceněni byli či dodatečně budou sestupně umístění Tomáš Rathouský, Jaromír Malec ml., Pavel Lukeš, Jan Fleischmann st., Jiří Egert, Albert Jarovský i Martin Vala.

 V pořadí již čtvrté letošní turnajové pokračování proběhne tradičněve čtvrtek a sice 3. dubna, kamje již obsazovačka v obvyklých časech otevřena i aktualizována a všichni srdečně zváni.

Říčanská Iron Devítka o jedinou kuželku kořistí Alberta Jarovského

 Ve čtvrtek 6. února se odehrál letošní v pořadí druhý turnaj celoroční série nedohazované Říčanské Iron Devítky na herně Mukařovského Bowlingu Vojkov. Přes peripetie dní předchozích si cestu našlo 32 startujících hráček a hráčů, kteří si v kvalifikaci odehráli úvodní tři hry na předem zvolené dráze a již během nich, jakož po celou dobu turnaje, si mohli odnést něčeho z obvyklých bonusů a sice za pět jakýchkoli striků v řadě sušenku či nápoj za strike s vloženou kuželkou červené barvy, postavivší se na pozici kuželky první či za dohozený jakýkoli splite.

 Hrálo se poprvé na dopředu slibovaném a deklarovaném sportovním mazacím modelu, a to tentokráte SPORTu 3-1, který by měl pomoci zejména hráčům vyznávajícím excentrických koulí, a tedy náchylnějším ke změnám charakteru olejového pokrytí drah. Vlastnosti se opravdu výrazně zlepšily, za což patří provozovateli velké díky, ovšem u hráčů dosahujících vyšších výkonů spíše na sušších či house mazacích modelech zase až takové nadšení nesklidilo. Věřme však, že u turnajů následných se s podmínkami srovnají a přizpůsobí nejen oni, neboť kde a kdy jindy by se měl člověk něco přiučit a zlepšovat, nežli na učivu náročnějším….

 Díky účasti tentokráte alespoň do první ze dvou vln semifinálových postupovali všichni startující, vyjma Jana Fleischmanna st., který po kvalifikačních hrách díky nastupující viróze své turnajové účinkování raději ukončil, ačkoli by byl postupujícím dokonce do druhého stepu semifinále.Díky tomu po dvou odehraných hrách od nuly na součet z prvního semifinále právě do druhého postupovala místo obvyklých pěti nejlepších tentokráte rovnou šestice nejúspěšnějších. Prvním, komu se to bohužel nepovedlo, byla alespoň s cenou útěchy za nepostupové místo se s turnajem rozloučil Pavel Javůrek.

 Naopak niž před tím si nejlepších pět hráčů celkového kvalifikačního pořadí zajistilo obvyklý přímý postup do finále, svého práva se nezřekl nikdo, a tak kromě oceněného kvalifikačního premianta Jaroslava Maňáska se součtem 727 bodů si formu i energii na finále mohli ušetřit Petr Vrba, Josef Colon, Radek Rozporka i Miloslava Suchánková.

 Do druhé vlny semifinále se postoupivší šestice a přidala k hráčům, co byli v kvalifikaci umístěni na místě šestém až šestnáctém vyjma Jana Fleischmanna st., nasazeni na dráhy byli pro změnu od semifinále prvního sestupně a odehráli další dvě hry od nuly na součet. Jedenáctka nejlepších si pak zajistila cestu již do následného finále. Zde si postupující dráhy podle předchozího umístění volí a hrají znovu dvě hry na součet, ovšem ještě s hrou třetí, což jest celodenní průměr her odehraných. I zde byla udělena cena prvnímu nepostupujícímu a tím byl Jan Paroubek.

 Ve finále jsme po dlouhém čase viděli neskutečnou vyrovnanost výkonů, průběžné pořadí se měnilo jako na houpačce, aby posléze pouhá jedna jediná kuželka při součtu 682 bodů promluvila k dobru vítěze Alberta Jarovského, který na trůn usedl po několika loňských prvenstvích poprvé. Stříbrný těsně za ním končí Petr Vrba a se součtem 673 bodů bronzový stupínek opanovala Jana Marešová. Do hodnocené osmičky nejlepších patřili dále ještě Josef Colon, Ivan Kober, Miroslav Holoubek, David Dvořáček i Martin Hypius. Jana Marešová byla poté ještě oceněna coby Nejlepší žena turnaje a Jaroslav Maňásek svými kvalifikačními 278 body získal ocenění i za autorství Nejvyššího výkonu hracího dne.

 Po dvou odehraných letošních turnajích je poprvé zkompletováno průběžné celoroční pořadí série, kam je započítáváno obvyklých sedm nejúspěšnějších účastí a prozatím jsou ve vedení svorně Albert Jarovský s Josefem Colonem s rovnými 100 body, třetí Jana Marešová jich zatím získala 90.

 Třetí letošní turnajové pokračování proběhne tradičněve čtvrtek přesně za měsíca sice 6. března, kamje již obsazovačka v obvyklých časech otevřena i aktualizována a všichni srdečně zváni.

Říčanská Iron Devítka otevřela Vojkovský turnajový rok

 Ve čtvrtek 9. ledna se odehrál letošní úvodní turnaj celoroční série nedohazované Říčanské Iron Devítky na herně Říčanského Bowlingu Vojkov a vlastně byl vůbec prvním sportovním počinkem v letošním kalendářním roce na této příjemné herně vůbec.

 V čase vystřízlivění z Vánočních i Novoročních radovánek ne vždy s bowlingem spojeném si čas i chuť na účast našlo 34 startujících hráček a hráčů, kteří si v kvalifikaci v oproti loňskému ročníku nezměněných propozicích a systému turnaje odehráli úvodní tři hry na předem zvolené dráze nedohazovaným devítkovým způsobem a již během nich, jakož po celou dobu turnaje, si mohli odnést něčeho z obvyklých bonusů a sice za pět jakýchkoli striků v řadě sušenku či nápoj za strike s vloženou kuželkou červené barvy, postavivší se na pozici kuželky první či za dohozený jakýkoli splite.

 Hrálo se tradičně na místním house mazacím modelu, a to tentokráte A22 HOUSE 1. Ačkoli jako vždy byla herna i dráhy perfektně připraveny, opět jsme se bohužel i díky vyšší účasti a tím více ohraným drahám, přesvědčili o nedostatku údajně vylepšeného aktuálně používaného, avšak méně stabilního oleje vyšší viskozity, a tak pro turnaj následný slibujeme hráčům změnu doufejme k dobrému. Včas dáme vědět konečné resumé, zda bude použit mazací model sportovnějšího charakteru, anebo jako na jiných hernách dojde po kvalifikaci k přemazávání drah, což žel na zdejší herně ovšem znamená minimálně půlhodinovou prodlevu, o nárůstu cenovém nemluvě.

 Díky účasti se tentokráte nedostalo na dvojici v kvalifikačních hrách nejméně úspěšných, kteří nepostoupili ani do následné první ze dvou vln semifinálových. Avšak díky dřívějšímu odjezdu Ivana Kobera, mylně nevěřícího si v postup, nakonec do prvního stepu postoupil i Radek Rozporka, a tak cena útěchy za první nepostupové místo náležela Lukáši Holoubkovi. Naopak nejlepších pět hráčů celkového pořadí si zajistilo obvyklý přímý postup do finále a tentokráte se svého práva zřekl Erik Koritko, který tak přepustil místo dalšímu v pořadí, jímž byl Josef Colon a opakovala se tak situace z předešlé Strašnické Iron Devítky, kde si Josef semifinále odpustil díky dobrému srdci pro změnu Martina Palase.

 Oceněnou vítězkou kvalifikace se stala Jana Marešová díky 795 bodům, dalšími přímo postupujícími pak byli kromě vítězky a Erika Koritka, který si tak dobrovolně zahrál ve druhé semifinálové vlně, ještě Jaroslav Maňásek, Petr Pekár a Jan Štulc.

 Do úvodní semifinálové vlny, kde se hrají dvě hry od nuly na součet a hráči jsou podle pořadí kvalifikačního na dráhy nasazení vzestupně, nastoupila níže umístěná šestnáctka účastníků, a to od místa sedmnáctého do třicátého druhého. Pětice nejšťastnějších po součtu dvou her od nuly si posléze zajistila postup do druhé vlny semifinále a přidala se k těm, co byli v kvalifikaci umístěni na místě šestém až šestnáctém, nasazeni pro změnu sestupně a odehráli další dvě hry od nuly na součet. Jedenáctka nejlepších si pak proklestila standartně cestu již do následného finálového rozuzlení. Zde si postupující dráhy podle předchozího umístění volí a hrají znovu dvě hry na součet, ovšem ještě s hrou třetí, což jest celodenní průměr her odehraných. Jako obvykle byly udíleny ceny útěchy dvěma prvním nepostupujícím a těmi byli při konci účasti v prvním semifinále Petr Vrba a posléze i druhý z klanu Holoubků, Miroslav.

 Dlužno dodat, že i zde od turnaje únorového dojde k drobné úpravě propozic, a to počtu postupujících, aby semifinálové síto nebylo natolik drastické, a tak nově bude z prvního stepu semifinále postupovat místo pěti hráčů šest a ze druhého naopak pouze deset s tím, že přímo postupujících do finále bude namísto pěti hned šest nejúspěšnějších čili vítěz kvalifikace a pětice skončivších za ním.

 Ve finále bylo vidno dle očekávání mnoho různorodých výkonů, skvěle se do toho opřel odpočatý nestor a nezmar snad všech možných heren Josef Colon, který úvodní hrou dokonce docílil, po hříchu jediné maximální hry hodnoty devítkových 300 bodů. Byť na ní měl našlápnuto i hranou hrou druhou, nakonec jeho konečný součet činil 788 bodů, což na premiérové letošní vítězství bohatě stačilo. Stříbrný končí Ondřej Staněk se součtem 754 bodů a stále tak drží vzácnou sérii, kdy při každé své účasti, když nezvítězí, patří na stupně nejlepších. Tam dnes patřil ještě bronzový Jan Štulc, majíc konečných 734 bodů. O pět bodů "sedmistovku" překonal ještě čtvrtý Albert Jarovský.. Do hodnocené osmičky nejlepších patřili dále ještě David Dvořáček, Nejlepší žena turnaje Jana Marešová, Jan Fleischmann st. a vždy se štěstím všemi vlnami postupující elév turnaje Václav Blumentrit.

 V pauze po kvalifikaci jsme vyhlašovali a oceňovali celkové celoroční pořadí roku 2024 a sice její TOP 10 z celkových 72 hráček a hráčů, kteří na hernu a speciálně tento turnaj vloni alespoň jedenkráte zavítali. Vítězem a kromě mnoha věcných hodnotných cen se majitelem dvoutisícové poukázky stal Petr Pekár, stříbrný tašku cen doplnil 1200,- Kč Jan Štulc a ještě 800,- Kč kromě jiného patří bronzovému Jakubu Šarišskému, který si však díky nepřítomnosti ocenění převezme později, stejně jako čtvrtý Jaromír Malec ml.. V nejlepší desítce, která byla až do místa šestého oceněna i poháry, dále figurují Jaroslav Maňásek, Albert Jarovský, Jan Fleischmann st., Jana Marešová, Josef Colon i David Dvořáček. Původně avizované vyhlašování místního věrnostního žebříčku Vojkovský Čtvrťák 2024 proběhne na dalším nejbližším turnaji, aby těch oceňování na úkor hry samotné nebylo přes příliš.

 Právě druhý turnaj nové letošní jedenáctidílné celoroční série roku 2025 proběhne tradičněve čtvrtek a sice 6. února, kam je již obsazovačka v obvyklých časech otevřena i aktualizována a všichni srdečně zváni.